Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, neočekávané, ale vždy zajímavé. Jmenuji se Vojtěch Brtník a jsem studentem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Druhou půlku roku 2010 strávím v Sydney, kde se budu věnovat studiu matematických a sociálně-diplomatických aspeků informační bezpečnosti a objevování Austrálie. Věřím, že mé zážitky a zkušenosti ze zařízení pobytu i všedního australského dne mohou být cennou inspirací bytostem mířícím stejným směrem. Proto se o ně rád podělím. Více.

Vízum

Jmenuje se TU 575 Student Temporary Visa, OFFSHORE Non-award Sector (Web).

Postup: z australské školy obdržíte Offer ke studiu a vrátíte jej podepsaný. Zaplatíte povinné pojištění a obdržíte Confirmation of Enrolment (COE). To je kus papíru říkající od kdy do kdy budete studovat, je také v online databázi někde v Austrálii. Je potřebný k vyřízení víza.

Vízum se vyplní online, opíše se tam číslo z COE a zaplatí cca 10 tisíc Kč. Je elektronické a mně ho schválil automat asi během minuty, jde tedy pouze o to zaplatit. Platnost je okamžitá a vyprší přesně měsíc poté, co končí semestr a tedy i platnost COE. Jaké data napíšete do žádosti je úplně jedno.

Formulář je typický, ptají se i na to, zdali se cítíte mentálně v pořádku. Všiml jsem si, že čím normálnější země, tím složitější formulář. Do KLDR je velký půl strany a (oficiálně) chtějí akorát jméno a číslo pasu.

Varování: Dementy neporazíte

Zhruba od konce března, kdy jsem se dozvěděl o své nominaci na pobyt a předal na Zahraniční oddělení UK přihlášku na Macquarie (MQ), čekám na vyjádření australské strany. Přihláška s celou složkou (motivační dopis, atd.) jim prý byla odeslána obratem.

Když jsem ani koncem května nic nevěděl, začal jsem se zajímat, kde je problém. Napsal jsem email paní, která podle webu MQ má na starosti přijíždějící exchange studenty. Odpověd mi nikdy žádná nepřišla, a později mi bylo řečeno, že už tam nepracuje, pouze byli líní změnit informace na webu (d. #1). Poslal jsem tedy do jejich kanceláře kolegu, který je na MQ teď. Toho ujistili, že o mě ví, a že se tomu budou věnovat nejdříve, jak jen bude v jejich silách (kdy, když semestr začíná za měsíc a půl? (d. #2). Urgoval jsem tedy už asi potřetí Zahraniční oddělení UK a obratem mi přišel přeposlaný email z MQ, že po mě chtějí dodatečné informace, a sice kopii diplomu. Kdybych neustále nebombardoval a o email si neřekl, tak ani nepřijde a já nejedu nikam (d. #3).

Pak už to šlo ráz na ráz. Rozhodl jsem se, že budu komunikovat oproti předpisům rovnou s MQ (konečně jsem z přeposlaného emailu věděl s kým), dodal kopii diplomu, obdržel Offer ke studiu. Zaplatil povinné pojištění 195 AU$ a dostal papír nutný pro vyřízení víz (Confirmation of Enrolment). Vše jsem byl schopen vykomunikovat během jednoho dne, resp. noci díky časovému posunu, konkrétně 16.6. (semestr začíná 23.7). Zahraniční oddělení UK nebylo schopno za dva a půl měsíce udělat ani krok.

Kolega, který jede do Brisbane vyřizoval vše poctivě přes UK a když urgoval Confirmation of Enrolment, které se rozesílá emailem, odpovědí bylo: “v páteční poště nic nepřišlo a dnešní ještě nebyla rozdělena” (d. #4).

Já si své místo na MQ na poslední chvíli vybojoval, ale stálo mě to hodně úsilí a také peněz. Deadline pro podání přihlášky na ubytování je za týden a letenky už teď stojí kolem 25 tisíc jedním směrem.

Poučení to má zajímavé: můžete být sebelepší, ale když se vám někdo snaží házet klacky pod nohy, vzdorovat se tomu nedá. O to horší je, když vám pod nohy háží klacky lidi, kteří jsou placeni, aby vám pomáhali.

Fond mobility a peníze na účtě

Konečně něco, co velmi dobře funguje — 10. května mi přistálo na účtě slíbených 75 tisíc Kč z Fondu mobility UK, bez jakéhokoliv dodatečného a zbytečného paperworku. Kromě žádosti o příspěvek jsem nic nepodával a ani se s nikým nebavil. Takto si představuji pružné rozhodování. Je fakt, že žádné pečlivé zdůvodňování ceny ani přiznané částky se nekonalo, zdá se, že za ty roky už ví, kolik se tak dává a nedělají s tím vědu.

Takže si to shrneme:

23. března 2010: interní fakultní termín pro podání žádosti na oddělení zahraničních styků fakulty
17. května 2010: vyrozumnění o přidělení částky
10. června 2010: převedení na účet

Přípravy během jarních měsíců

Co se stalo od posledního příspěvku?

Australské dny

Předně jsem se byl podívat na Australské dny. To je festival, který se tváří jako informační akce o Austrálii, ale ve skutečnosti jde o marketingovou kampaň jisté agentury, která se tak snaží do svého chřtánu nahnat co nejvíce Austrálie chtivých lidí.  O pořádném vysokoškolském studiu nevěděli nic a vesměs všechny informace byly pro vás, kteří chete jet do Austrálie vydělávat čištěním podlah v McDonaldu, prodejem sendvičů a zametáním chodníků. K tomu studujete angličtinu a po roce se možná dostanete na FCE level. Tedy nic pro nás. Australské dny vám vřele nedoporučuji, pokud tedy nepatříte mezi početnou výše popsanou bandu lidí (doufám, že ne).

Konkurz do Austrálie

Když mi 3 dny před deadlinem pro Fond Mobility (cca 20.3., tedy měsíc po podání přihlásky do konkurzu – ten byl 23.2) přišlo divné, že stále ještě nevím, zdali jsem byl vůbec nominován, jsem zvedl telefon a zavolal na oddělení UK, kde mají smlouvy s Austrálií na starosti. Milá paní mi oznámila, že jsem nominován byl, a že vyrozuměli mojí fakultu. Tak jsem tedy přecejen to jediné místo urval pro sebe. To, že se na mě Matfyz vyprdl a nedal mi vědět mě ani nepřekvapuje. Kdybych se nezajímal sám, tak nejedu asi nikam. Bylo totiž obratem nutno vyplnit přihlášku pro Macquarie University a přes UK jim ji poslat. Oni se teď budou rozhodovat, zdali mě jako zástupce UK na semestr přijmou nebo ne. A já budu čekat a sledovat, jak jdou ceny letenek nahoru, a jak koruna oslabuje. Ke dnešnímu dni, tedy cca měsíc a půl po odeslání přihlášky, stále nic nevím. Urgovat prý se nevyplatí.

Fond mobility

Z Fondu Mobility UK mi bylo přiděleno 75 tisíc korun českých,  oznámení přislo dnes emailem. Jakékoliv vysvětlení nebo zdůvodnění se nekoná, prostě tak to je. To, že jsem ještě ani nebyl do Austrálie přijat jim asi nevadí.

Žádost o finanční příspěvek z Fondu mobility

Možností, jak financovat studia je vždy spousta. Já jsem v těchto věcech nikdy moc chodit neuměl. Jisté je, že Fond mobility UK přispívá stipendiem všem studentům, kteří aspoň na semestr vyjíždějí do zahraničí a nemají jiné peníze od státu nebo EU (např. Erasmus).

Kdo ví, jak se u nás hospodaří se státními penězi, a jak fungují granty a výběrová řízení na státní zakázky, nemusí číst dál. Žádost o příspěvek je jednostránkový formulář, kam vyplníte pár údajů o sobě, průměr známek, jednou větou info o tom, proč jedete a kam jedete, a pak do pěti kolonek odhadované náklady na dopravu, ubytování, školné, stravné a zbytek. Tam můžete napsat, co chcete, nikdo nebude požadovat detailnější rozpis nebo snad důkaz toho, že opravdu tyto cifry odpovídají realitě. Sumy sečtete dohromady a požádáte o částku, která může být maximálně polovinou celkových nákladů. Ve výsledku každý žádá o polovinu. Maximum je sto tisíc.

Na závěr přiložíte motivační dopis a jedno doporučení. To prý nikdo nečte. Nakonec dostanete částku v intervalu nula až suma, o kterou jste požádali. Žádné zdůvodnění výsledku nebo dodatečné informace pro lepší rozhodování po vás nikdy nikdo chtít nebude. Kdy vám sumu oznámí a peníze opravdu vyplatí, je také ve hvězdách.

Termíny jsou dva, letní a zimní. K žádosti je oficiálně potřeba doklad o přijetí na danou universitu, zní to celkem logicky. Já ještě dva dny před letním deadlinem ani nevěděl, jestli jsem prošel výběrovým řízením na UK, natož abych měl oficiální papír z Austrálie. Ale v zimním kole už bych moc peněz nedostal, protože zpětně se nepřidělují. A tak jsem se informoval u starších. Finta je v tom, podat žádost bez dokladu o přijetí a hrát mrtvého brouka. Peníze dostanete i tak, možná si později vzpomenou, že máte doručit doklad o přijetí. Když v konkurzu nakonec neuspějete, nevyplatí je.  Tedy v den deadlinu žádám o příspěvek stotisíc na jednosemestrální pobyt na Macquarie Universitě, kam zatím vůbec nevím, zdali pojedu. Kocourkov.

Dokumenty, které jsem odevzdal:

Přihláška do konkurzu

Mít ujasněno, kam chce člověk jít, a co tam chce dělat, je více než polovina práce. Do konkurzu byl potřeba motivační dopis, doklad jazykové způsobilosti, výpis známek a dvě doporučení. Doporučení jsem měl hotová již z doby, kdy jsem se hlásil na magisterská studia do USA. Tehdy to nevyšlo, zejména i proto, že jsem nezískal potřebné finance a byl hloupý a neznalý poměrů amerického školství. Nicméně, TOEFL test byl na Macquarie dostačující a zbývalo napsat motivační dopis. Člověk jen přeformuluje do oficiální řeči, co chce a proč to chce, a je hotovo. Výpis známek je formalita.

Vše jsem pečlivě svázal a odevzdal 1.3., v den deadlinu na obor zahraničních styků Matematicko-fyzikální fakulty. Ti formálně nominují jednoho člověka za fakultu, a rektorát pak ze všech takto nominovaných vybere výherce, který jede reprezentovat Universitu Karlovu do světa. Ostatní australské školy akceptovaly studenty tři a konkurz tak byl o chlup jednodušší. Realita je taková, že za MFF jsem se na Macquarie přihlásil sám, o počtu konkurentů v univerzitním kole nemám přehled.

Pro zájemce dávám k dispozici uvedené materiály:

Výběr destinace – Macquarie University

Minule jsem to odbyl jednou větou, ale ve skutečnosti byl výběr správné university týdenní prací na plný úvazek. Do Austrálie jsem jet chtěl, a když přišla nabídka konkurzu, otázkou bylo, zdali některá z nabízených škol splňuje má kritéria. Při procházení možností zjistíte, že matfyz vlastně není tak špatný, že se tam, co se matiky týče, učí opravdu hodně, i když stylem, který ve vyspělém světě opustili před půl stoletím. Také už jsem měl dost čisté teorie, chtěl jsem se naučit něco do života, a přesto zvolit školu s kvalitní pověstí, dobrou lokalitou a alespoň nějakým potenciálem studia algebry, kryptografie a bezpečnostních metod.

Nakonec se jako vždy ukázalo, že nejde všechno. Já oželel kvalitu školy a vybral relativně provinční Macquarie Universitu v Sydney. Algebraickou sekci také nemá, ale na inženýrské fakultě pracuje prof. Charles Lee, který se věnuje Turbo kódům, totiž tématu mé diplomové práce. Tu bych tam rád dodělal. Na kryptografii a bezpečnostní metody se nedívají tak moc z matematického hlediska, ale spíše z hlediska politického, diplomatického a sociálního. Tím bych mohl objevit naprosto jiný úhel pohledu a skryté možnosti. Teoretickou matikou jsem se stejně nechtěl v budoucnu věnovat, tak uvidíme. Nižší kvalita školy má svá velká mínus, ale i plus, třeba zbude více času na cestování. V Amsterdamu jsem také navázal styky s druhou městskou univerzitou, nezávislým výzkumným kryptografickým centrem a dvěma univerzitami v okolních městech, kde byla matika o dost nejlepší. Možnosti se vždy najdou.

Na Macquarie je jednak Přírodovědecká fakulta a na ní Katedra matematiky, kam oficiálně pojedu. Dále pak Katedra inženýrská, Laboratoř kyberterorismu, Výzkumná skupina algoritmů a kryptografie, a Centrum pro terorismus a mezinárodní bezpečnost. To zní slibně a určitě si kvalitní lidi a přednášky najdu.

Abych zmínil i další nabídky, tak Matfyz má tradičně velmi dobré vztahy s universitou v Brisbane, která je na tom z teoreticko-matematického hlediska podstatně lépe a i reputace je o dost lepší než v případě Macquarie.

Jak to začalo

Koncem ledna 2010 mi končil půlroční Erasmus pobyt v Amsterdamu a já se vracel do Prahy. Všechny povinnosti na Matfyzu už jsem měl splněny, zbývala akorát magisterská diplomová práce. A tak jsem vystoupil v Praze. Rozmazlen holandskou kulturou, společností a možnostmi, které vyspělá a uvědomělá západoevropská společnost nabízí, jsem utrpěl kulturní šok. Rychle jsem si opět uvědomil, že Česká republika není nic pro mě a začal se ohlížet, kam bych mohl co nejrychleji, hned jak dostatečně rozpracuji diplomku, utéct.

V té době mi přišla do emailu nabídka zúčastnit se konkurzu na půlroční výměnný pobyt do Austrálie a Nového Zélandu v zimním  semestru 2010/2011. Z nabídky asi šesti škol jsem vybral Macquarie University v Sydney a zjistil, že z Karlovky může vyjet jeden člověk, kterému odpustí školné a přispějí na polovinu zbylých nákladů. V prváku na výšce jsem si dal za cíl prozkoumat západní Evropu, USA, Jižní Ameriku a Austrálii dřív, než začnu tvrdě pracovat. V páťáku mi zbývala akorát Austrálie a naskytla se možnost sen uzavřít. Na druhé straně stála nutnost prodloužení studia o rok, spousta papírování, nervů a celková nejistota, jestli zrovna mě vyberou. Ale šel jsem do toho.